Budoucí klasická auta roku 2000

Pokud si segment E spojujete pouze s Audi, BMW, Mercedesem a Volvem, jste pravděpodobně docela mladí. Zhruba před 20 lety se do něj míchali výrobci lidových aut, ale museli od toho ustoupit. Zanechali za sebou několik modelů, které jsou vnímány dvěma způsoby – jako velká levná auta na jízdu nebo jako budoucí klasika.

Klasika ve vyšší střední třídě

Segment E, tj. vyšší střední třída byla pro výrobce v posledních dvou desetiletích jednou z nejobtížnějších. Téměř každý se do něj chtěl dostat, ale zákazníci si vybírali vozy značek považovaných za prémiové. Populární značky neměly šanci. Kromě německé trojky - Audi, BMW, Mercedes - zůstaly v této třídě Volvo a Jaguar a velký návrat Camry se shodoval se změnou způsobu komunikace importéra s tímto modelem. Už to není vyšší třída, ale střední třída.

Ještě na konci 90. let a na začátku 21. století se oblíbené značky snažily udržet v segmentu E. Stejně jako tehdy i dnes však nabízely málo známé modely, na které si dnes už každý ani nepamatuje. Většina z nich, dostupných na prodej, jsou zanedbané harampádí za pár tisíc korun. Dobře udržovaná auta však mohou v budoucnu stále zdražovat, což už mimo jiné ukazuje německý trh. Zde jsou podle našeho názoru nejzajímavější modely. Pokud si chcete koupit ojetý vůz, nezapomeňte si jej prověřit na carvertical.com/cz.

Alfa Romeo 166 (1998–2007)

Italové bohužel o youngitimery nestojí, čehož výborným příkladem je kupř. Alfa Romeo 166. Auto by už mohlo být mladou klasikou, ale mnoho exemplářů je extrémně opomíjených kvůli nedostatečnému přístupu k některým dílům. jde o model s největším potenciálem zdražování, i když stylizace, zejména interiéru, se mnohým nelíbí. Obzvlášť proto, že se v tomto období vyráběla nádherná Alfa 156. Status klasického vozu však 166 získává, zejména s odpovídající pohonnou jednotkou. Pokud si chcete 166 koupit jako řiditelné auto, zvolte verzi 2.4 JTD, která je relativně levná na údržbu, relativně hospodárná a slušně dynamická. Pokud však kupujete klasiku, zájem by měl být pouze o motory V6. Bez ohledu na to, zda to bude 2,5litrové nebo 3litrové „busso“. Bohužel, přestože se jedná o velmi odolné motory, nedbalost obsluhy se může hodně vymstít.

Ford Scorpio (1994–1998)

Druhá generace Fordu Scorpio byla také poslední a v roce 1998 to Ford vzdal a ustoupil od pokusů dobýt trh špičkových vozů v Evropě. Dnes je to zajímavý model, který na ulici jen těžko potkáte. A má to jednu nepopiratelnou výhodu. Jde o podélně uložený 2,9litrový motor V6 spojený s automatem a pohonem zadních kol. Nejrychlejší verze měla mimo jiné odpovídat BMW. Bohužel model částečně pohřbil styl, na tehdejší dobu extrémně odvážný a příliš americký. Kabina se navíc kvalitou výrazně lišila od konkurentů z Německa a ze Scorpia se nakonec stalo stavební vozidlo, které kvůli rzi skončilo na vrakovišti.

Honda Legend (1995–2004)

Jeden z nejúspěšnějších modelů zde popsaných. Nejenže dostal evropského nástupce, ale americká verze se vyrábí dodnes, i když je tam umístěna jinak. Čtvrtá generace je v současnosti v Evropě nejoblíbenější, ale ke klasice má daleko. Blíže ke třetí, kterou lze ještě koupit, i když stav se liší. Auto bude perfektní jako levná limuzína pro pohodlné řízení i jako youngtimer.

Opel Omega (1994–2003)

V současné době je obtížné spojovat Omegu s vozem pro mladé řidiče, kteří chtějí zadní náhon za nízkou cenu. Pokud auto není úplně prorezlé, nabízí vše - pohon zadních kol, přiměřeně výkonný motor, nízké náklady na údržbu a relativně vysokou spolehlivost. Bohužel to ztěžuje hledání Omegy s potenciálem klasiky, ale pořád snadněji než v případě třeba Scrorpia.