|
2003 - Dlouhé čekání, aneb závod do vrchu ECCE HOMO Historic - Šternberk.
Letošního ročníku tradiční veteránské akce se zúčastnilo tolik vozidel, že komentátor akce pan Peřina to označil snad nejvýstižněji jak to jen šlo. Prohlásil, že jich bylo „po kokot“. Téměř sto aut a další stovka motocyklů zcela zaplnila Šternberské náměstí při sobotní výstavě. Byla to rozmanitá podívaná, že si na své přišel určitě každý milovník starých strojů. 
Od klasického černého Forda T až po plnokrevné legendární Š 130 RS. Byly zde vidět stroje jak nádherně dožilé časem a tedy nerenovované naprosto původní (mezi auty právě onen Ford T z roku 1929 nebo z těch novějších Porsche 911T z roku 1969 ), tak i stroje naopak nádherně renovované (třeba další Ford, tentokrát Consul 109E z r. 1962). Byly zde ale i stroje, které by se daly použít jako odstrašující příklad. Že zde jela před pár lety nově postavená replika Bugatti 35 s motorem a podvozkem z VW Brouk a její majitel uvádí rok narození 1959 je blbost krajské testační komise, která takový vůz pustí na veteránská čísla, ale tak otuningovaný VW Brouk 1302 vyrobený někdy v roce 1974 doplněný nesmyslnými křídly na zádi a honosící se rokem 1964 mezi skutečné veterány opravdu nepatří. Těchto výstřelků ale naštěstí mnoho nebylo a v záplavě krásných strojů se daly lehce přehlédnout. Právě touto rozmanitostí byla ale sobotní výstava zajímavá. Snad jen organizátoři mohli stroje na výstavu přece jen seřadit alespoň podle kategorií (A-F). Takhle totiž stál třeba noblesní Z 5 Expres z roku 1936 vedle „nabroušeného“ OPELA GT 1900 z roku 1972 a z druhé strany byla formule Easter.
Výstavě předcházela již tradiční páteční rallye. Letos byla velmi vydařená. Jednak bylo neuvěřitelně krásné počasí a to je samozřejmě vždy polovina úspěchu. No a hlavně kolik z nás se může pochlubit, že jeho stroj vyjel až na vrchol Jeseníků – Praděd (1491 m). Vyjeli všichni a bylo nás 28. Tři motocykly a 25 automobilů. Z toho ovšem jen 5 strojů bylo předválečné produkce. Trať vedla malebnou ještě letní jesenickou krajinou. V sobotu po výstavě se jely treninkové jízdy na kopec – tedy jízdu pravidelnosti ECCE HOMO. I přes množství strojů se stihly do večera obě jízdy. Bylo to ovšem ubíjející čekání. Nejprve na startu a poté nahoře v cíli pro společný návrat. Pořadatelé by si měli uvědomit, že 70% veteránů (mimo formulí) přijelo po ose a má platné SPZ. Mohly se tady se shora vrátit oklikou za běžného provozu a na další jízdu čekat v depu u stánku s občerstvením. Nahoře v cíli není ani toaleta a než vyjete kopec 100 vozidel, jsou to dvě hodiny………
Sobotní večer byl již tradičně vyhrazen slavnostnímu večeru. Po večeři, která letos byla nečekaně i stravitelná přišlo vyhlášení vítězů Rally ECCE HOMO HISTORIC z předešlého dne, divácké soutěže elegance z dopolední výstavy a vyhlášení výsledků dalších anket za přítomnosti četných sponzorů a představitelů města Šternberk. I večer se vydařil a mnoha účastníkům se dlouho a dlouho nechtělo jít spát.
V neděli se už jely jízdy ostré. Dopolední a odpolední. Je zajímavé, že mezi motocykly bylo 11 jezdců, kteří se při srovnání časů obou jízd vešli do jedné vteřiny, přičemž vítěz měl rozdíl jen 0,01s. Stejného rozdílu mezi dvěma jízdami dosáhl i vítěz v kategorii automobilů. Ovšem tam už bylo v jedné vteřině 23 posádek! Jednalo se o soutěž FIVA s dohledem delegovaného komisaře, takže nelze než konstatovat, že všichni měli dokonalý odhad, protože žádná přídavná měřící zařízení a jiné speciální přístroje samozřejmě nejsou mezinárodními předpisy pro takovéto závody v pravidelnosti povoleny.
Naštěstí ne všichni jezdci pojali jízdu jako propagační a tak si i četní diváci užili burácení motorů a kvílení pneumatik v zatáčkách. Bylo velmi zajímavé vidět na trati souboje mezi stroji s rozdílem několika desetiletí. Ty starší v rychlosti a eleganci svým mladším konkurentům nedaly nic zadarmo. Třeba sportovní vůz BMW 328 z roku 1939 vyladěný a řízený majitelem panem Kiškou dosáhl 25.nejrychlejší čas, přičemž za sebou nechal třeba i oba o mnoho let mladší vozy PORSCHE 911. Pro radost z jízdy na nádherné, navíc uzavřené trati, s dohledem hasičů a zdravotníků přijela do Šternberka většina zúčastněných. A nakonec ani to několikeré čekání na „svou“ jízdu vlastně tolik nevadilo. Bylo smysluplně využito potřebnými debatami o tom kterém detailu na onom stroji a o tom jak to bylo … Navázala se nová přátelství, získali se nové informace a společně jsme prožili krásný motoristický víkend na který si zase nejméně rok budeme muset počkat. ECCE HOMO ale stojí opravdu za to a k veteránům opravdu patří. Vždyť již za dva roky oslaví tato trať své stoleté výročí prvního závodu.
.
Autor: Automuzeum.cz
|