|
Ilegální skupina neukázněných řidičů vyrazila do Jizerských hor
 Tento nečekaný ale příznačný název jsme obdrželi od Honzy Egidy 10 července 2004 den před plánovaným výjezdem na horu Ještěd. S několika stejně bláznivými veteránisty jsme si totiž naplánovali nepovolený výjezd na nejvyšší horu Jizerských hor - Smrk.
 Konspirační setkání jako za dob tvrdé totality proběhlo doma u jednoho člena výpravy v Lázních Libverda. Prastaré sroje ekologických teroristů se postupně sjížděly na dvůr a snažily se být co neméně nápadný. Všichni účastníci doufali, že lázeňští hosté ještě podřimují po vydatné snídani a tudíž automobiloví  veteráni nevzbudí žádnou nepatřičnou pozornost. Po desáté dopoledne jsme byli komplet. Domácí pán a průvodce krajem, Zdeněk Andrš a jako „panelka“ JAWA v maskovacích policejních barvách. Sportovec duší a možná kdysi i tělem Mirek Ferkl se svou Aerovkou. Nezdolný automobilový cestovatel Mirek Krejsa s nezničitelným Populárem. Právní ochrana celé ilegální buňky doktor Honza Egidy s od dcery narychlo vypůjčeným Tudorem a nakonec jí, rádoby ilegální dokumentarista podlého činu, Milan Bumba s nepostradatelným Broukem.
 První výstup do kopců Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory probíhal po uzoulinkých turistických cestičkáchách jako po másle. Dopravních značek zakazujících vjezd všech motorových vozidel, které jsem několikrát míjeli jsme si nevšímali pro jejich značnou nevýraznost. Kdo by je také v lese očekával. Neobvyklý hluk sice přivolal do oken chataře na pokraji lesa, ale pohled na kolonu historických strojů projíždějících svižným tempem vpřed do strmého stoupání jim pouze otevřel ústa údivem. Překvapení bylo zřejmě tak veliké, že nikoho nenapadlo  zavolat ochranu parku, natož policii. Občas jsme na úzké cestě při svém kvapíku vyhnali do lesa několik cyklistů a i pěší turisté srdnatě uskakovali. Ani jim nepřipadlo na mysl naši skupinu udat. Po krásných asfaltových cestičkách vinoucích se lesy o jejichž povrchu se běžnému motoristovi cestujícímu denně po našich silnici může jen zdát, jsme bez obtíží dosáhli kóty 873 m.n.m. - Tišina. Až zde si Míra Ferkl povšiml, že jeho Aerovka se tváří spíše jako parní vůz. Ihned ode mne obdržel jízlivou poznámku, proč vaří vodu když párky jsme nevzali a na kávu je brzo. Dali jsme si pauzu a spřádali další plány dne.
 Bohužel, následný přímý výstup až na Smrk nám překazila uzamčená závora přes cestu, která se nedala objet. Ačkoli jsme s sebou měli náhradní visací zámek i pilku na železo, použitý systém uzamčení závory jsme nepřekonali. Ten správný klíč prý má jen pět skutečně prověřených osob, tak asi jako u královských klenotů v Praze. Kráčet dál na horu Smrk pěšky bylo ale pod naši motoristickou úroveň a tak jsem zvolili náhradní plán - přejezd Jizerských hor. Když se Ferklovic Aerovka dostatečně vydýchala pokračovali jsme po mimořádně kvalitních cestách po vrstevnici krásnou zalesněnou krajinou. Míra Krejsa stále opakoval: „Já chci zaplatit pokutu, já chci být zatčen“. Práva znalý Honza Egidy naopak stále šeptal: „Já se bojím, až nás chytí oni nás zavřou“. Občas jsme sice vyděsili nějakého toho turistu či cyklistického sportovce, ale všichni nám v úžasu jen mávali a pozdravovali nás. Nikdo nehrozil a nenadával. Vůbec si neuvědomili, že potkávají automobily v místech kam mají motorizovaný přístup jen vybraní lesníci a pohraniční stráž. Jen lehce jsme totiž míjeli polskou hranici. Za jednou zatáčkou nám všem ale skutečně zatrnulo. Že by došlo na Mirkova slova? Jel proti nám motoristy nemilovaný zelenobílý VW Transportér s nepříjemným černobílým nápisem POLICIE. Nečekanou kolonou veteránů, kterou navíc vedl „policejní motocykl“ však byla  posádka tohoto úředního automobilu tak překvapena, že nám bleskurychle uhnula z cesty jako by proti ní jela vládní delegace. Dokonce nám snad i zamávali, nebo snad zasalutovali? To jsem si v tom kalupu jakým jsme se okolo nich přehnali nestihl všimnout. Krčil jsem se totiž za volantem abych byl co nejméně vidět a se mnou bylo co nejmenší i moje autíčko. Ještě chvíli poté co jsme ujížděli dál nesníženou rychlostí napříč Jizerskými horami jsem stále znovu hleděl do zpětného zrcátka, zda nás policejní vůz se spuštěnými majáky nestíháe a nehodlá uplatnit silnou ruku zákona. Nic se však nestalo. Policisté zřejmě vzali náš průjezd jako fata morgánu před obědem a vůbec si nepřipustili, že by skutečně něco takového mohlo být možné. Možná tam v údivu stojí ještě teď a přemýšlí co vlastně viděli.
 Když jsem po několika dalších kilometrech konečně najeli na veřejností svobodně používanou silnici u Smědavy, opadla všem adrenalínová hladina, jako bychom byli v cíli po jízdě na raftu na rozbouřené řece. Rozhoupaný žaludek jsme uklidnili vynikajícím obědem v místní turistické chatě Smědava a vydali se na již poklidnou a téměř nudnou cestu do Jablonce nad Nisou.
Více jak třicetikilometrový přechod Jizerských hor se nám podařil, ale pro případné ochránce přírody, kteří by nás nedej bože chtěli za tento mimořádný výkon popotahovat podotýkám, že celé toto vyprávění je náležitě smyšlené, fotografie jsou počítačový falzifikát a celý den jsme seděli spořádaně na chatě Mirka Ferkla a četli si Jiráska. Máme tedy neotřesitelné alibi, které si samozřejmě u soudu všichni vzájemně potvrdíme.
Za ilegální skupinu neukázněných řidičů, Milan Bumba
Autor: Automuzeum.cz
|
